Historie

První jarní den roku 1937 byl v Nových Hodějovicích založen český sbor dobrovolných hasičů. Ve Starých Hodějovicích byl léta německý sbor a čeští hasiči toužili po osamostatnění. Proto se sešli na schůzi se zástupci ze sousedního Mladého a tam o všem rozhodli. Starostou byl zvolen Václav Levý, velitelem Václav Čapek, jednatelem Jan Tesař a do funkce pokladního Václav Hojsa. 

Nastala starost o výzbroj a výstroj, se cvičením se však začalo ihned, každý čtvrtek ve večerních hodinách v restuarační zahradě U Švimberských. Na další schůzi byl dán návrh na zakoupení pozemku pro stavbu zbrojnice, knihovny a schůzové místnosti. O stavbě bylo rozhodnuto 11. června 1938. Stavba budovy rychle pokračovala i za přispění hasičské mládeže.

Okupací byla činnost českého sboru krajně omezena. Hned na jejím počátku ztloukli rozvášnění fašisté ze Starých Hodějovic učitelku mateřské školy Weisovou, která se hlásila k vlastencům, napadli hostinského Jaroslava Nováka a řídícího učitele Karla Křížka. Proto čeští požárníci hlídkovali v blízkosti bytů ztýraných obyvatel a dělali opatření k jejich ukrytí. Ve stanném právu 2.7.1942 byli popraveni B. Kalma, A. Mladý, J. Verner. Popraven byl i J. Vávra, v koncetračním táboře umučen R. Klouda. Čeští hasiči se tajně scházeli v soukromých bytech. Po výzvě pražského rozhlasu nastal očistný boj i v Hodějovicích. Němcům byli za pomoci četníků z Dobré Vody, hodějovických požárníků a mladých lidí odebírány zbraně, byl dopaden i postrach českých lidí Schwarz, který řádil do poslední chvíle. Po kruté válce nastal i v požárním sboru svobodny život.